I. kniha ve formátu pdf

Filosofie rovnováhy a zákon o porážkové dani

ČÍM SE LIŠÍ MÁ FILOSOFIE ROVNOVÁHY OD NÁBOŽENSTVÍ?

Veškerá náboženství fungují jako opium (jak uvedl již Karel Marx), tedy jako droga, která lidem ulehčuje bytí ve světě, kde je tolik bolesti a smrti, poukazem na odměnu dokonalého života jejich vyznavačů v neviditelném světě a zároveň je v případě mnoha náboženství zbavuje špatného svědomí ze zabíjení živých tvorů. Zde mám na mysli např. hinduismus, který slibuje vysvobození-mokšu z utrpení na tomto světě splynutím s jeho božskou podstatou-brahma, buddhismus, který slibuje vyvanutí-nirvánu po smrti, židovství a křesťanství, která slibují nebe s Bohem, popř. s Ježíšem Nazaretským možná Kristem jako králem po smrti člověka.

Tato náboženství léčí, zlepšují svět touto drogou poukazem na odpovědnost člověka za jeho posmrtný život, když využívají podvědomí tzv. oceánický pocit v psychice každého člověka a podle mne i ostatních živých tvorů po životě ve světě, kde by se měli všichni rádi. Mnohá tato náboženství zároveň představují nebezpečí fanatismu, protože tato droga zbavuje člověka prostřednictvím různých rituálů jeho špatného svědomí ze zabíjení živých tvorů.

Filosofie rovnováhy však nefunguje jako takováto droga, protože slibuje odměnu za její dodržování již v tomto viditelném světě (nikoliv až po smrti), a to v podobě života jedince, kterého mají všichni rádi a který má všechny rád (jde o uskutečnění výše uvedeného oceánického pocitu člověka v tomto světě, odměnu šťastného života v tomto světě slibovalo ve starší podobě rovněž židovství, což však v historii s konečnou platností vyvrátil holocaust pravověrných Židů, důvodem této tragédie podle mé Filosofie rovnováhy bylo, že i židovství fungovalo v minulosti jako výše uvedená droga, protože umlčovalo špatné svědomí ze zabíjení zejména jiných živých tvorů jako člověka). Filosofie rovnováhy dále není touto drogou, protože slibuje brzkou změnu našeho světa (nikoliv až po smrti) na svět, kde se budou mít všichni rádi, kde budou všichni živí tvorové přátelé na život a na smrt, a to prostřednictvím navrženého znění porážkové daně (obdobně brzký příchod spásy našeho světa slibovalo rané křesťanství v podobě druhého příchodu Ježíše Nazaretského, možná Krista, když se tento příchod nekonal, došlo k rezignaci na brzkou spásu našeho světa a ke změně křesťanského učení na onu drogu, slibující odměnu jeho vyznavačům až po smrti).

II. kniha ve formátu pdf

Použití Filosofie rovnováhy v hmotném světě

Má Filosofie rovnováhy chápe z fyzikálního hlediska nic jako absolutní vakuum a ničení jako srážky hmoty, popř. elektromagnetického vlnění (tj. něčeho). Má Filosofie rovnováhy vychází z toho, že výše uvedené srážky čili zejména gravitaci způsobuje toto vakuum jmenovitě jeho podtlak v důsledku, kterého dochází k přisávání hmoty, popř. elektromagnetického vlnění k sobě, tedy jejich srážkám. Z teologického hlediska ničení čili srážky čili jednání Ďábla tak má Filosofie rovnováhy chápe jako projev ničeho čili absolutního vakua. Přičemž má Filosofie rovnováhy z fyzikálního hlediska vychází z toho, že v našem Vesmíru neexistuje absolutní vakuum a v každé části našeho Vesmíru se jedná o spojení ničeho a něčeho, tedy hmoty či elektromagnetického vlnění s absolutním vakuem. Jinými slovy z teologického hlediska podle mé Filosofie rovnováhy i Ďábel představuje spojení ničeho a něčeho, a v této jeho části tvořené něčím je dána jeho dobrá podstata.

Výše uvedená fyzikální východiska mé Filosofie rovnováhy jsou částečně v rozporu s poznatky současné fyziky, podle níž přitažlívá zejména gravitační síla je způsobena nikoliv vakuem (čili téměř ničím), ale je způsobena samotnou hmotou a elektromagnetickým vlněním, resp. jejich rostoucí hmotností. Teologicky by to podle mne znamenalo, že ničení čili srážky jsou způsobeny nikoliv ničím ale něčím, jeho rostoucí hmotností. Z fyzikálního hlediska něco jako hmota a elektromagnetické vlnění jsou nezničitelné, neboť platí zákon zachování energie. Teologicky by pak nejhmotnější něco, které by bylo dle zákona zachování energie věčné, bylo největším ničitelem v důsledku své největší gravitace a jí působenými největšími srážkami přitahováním méně hmotného něčeho. Jinak řečeno by to podle mne teologicky znamenalo, že nejhmotnější věčné něco jako největší ničitel je Ďábel. Čili teologicky by se dalo říci, že Bůh je vlastně Ďábel. Společensky by to znamenalo, že mocný jedinec se musi snažit stát ještě mocněší, aby nebyl vždy dříve nebo později sražen, tj. zničen s ním se srážejícími ještě mocnějšími jedinci nebo s ním se srážejícím velkým množstvím méně mocných jedinců, protože bezmocný jedinec bude vždy dříve nebo později sražen mocnějším jedincem nebo jedinci. Postavení jedinců ve společnosti by tak bylo bezvýchodné čekání na náhodnou smrtící srážku. Jediné východisko jedince by představovalo vše podřídit tomu, aby jedinec zvýšil svou moc (viz Nietzscheho vůle k moci).

Oprávněnost mé Filosofie rovnováhy jako výhodnosti pro jedince působit co možná nejméně smrti a bolesti živých tvorů proti Nitzscheho stanovisku o vůli k moci za každou cenu (viz výše) tak podle mého názoru může potvrdit či vyvrátit fyzika pokusným vyvrácením nebo prokázáním výše uvedeného fyzikálního východiska mé Filosofie rovnováhy, že gravitace je způsobena podtlakem vakua.